Komentovaná prohlídka akad. sochaře Igora Kitzbergera: Jan Amos Komenský a Fulnek

Jan Amos Komenský a Fulnek

    Fakta o pobytu, ale také osudu Komenského a jeho rodiny ve Fulneku se stále různí. Již v roce 1970 přední moravský historik a archivář PhDr. Adolf Turek v publikaci Bratrský sbor ve Fulneku snad nejlépe ze všech autorů, zabývajících se touto tematikou, podrobně na šesti stránkách podrobil kritice nejen mnohé údaje tamního kronikáře-diletanta Felixe Jiřího Jaschkeho, ale i beletristů a některých badatelů druhé poloviny dvacátého století. Tak vyvrátil fakt, že Jan Amos byl ve Fulneku již od roku 1606, aby se naučil německy a stejně tak i další pobyt v roce 1616 a 1617. Na základě přesných znalostí archivních fondů vztahujících se k  Fulneku a jeho okolí popřel, že Komenský zde zavedl chov včel a že tzv. Žákovský háj pochází z doby, kdy zde v přírodě Komenský vyučoval děti školou povinné. Včely se na Fulnecku chovaly již od 16. století a zmíněný háj měl svůj název Schülerpäschlei od roku 1579.

PhDr. Adolf Turek na základě údajů z Komenského děl, korespondence a hlavně důkladného studia dostupných archiválií vztahujících se k Fulneku a jeho okolí, snad nejlépe ze všech badatelů vytvořil ten nejvěrohodnější plastický obraz života i práce Učitele národů v tomto městě a vyvrátil některá tvrzení svých předchůdců. Proto budu využívat důsledně známá a ověřená fakta předních našich i zahraničních komeniologů a PhDr. Adolfa Turka o životě a práci Jana Amose Komenského ve Fulneku.

Jan Amos Komenský se přestěhoval do Fulneku nejpravděpodobněji na počátku roku 1618, kdy se stal správcem bratrského sboru a jeho německé školy, kterou navštěvovali žáci, aby se vedle základních vyučovacích předmětů té doby důkladně naučili nejen latině, ale zvláště německému jazyku a pak mohli studovat na německých a jiných evropských vysokých školách. Z města, rozprostírajícího se po obou březích řeky Bečvy pocházela i jeho první manželka Mandalena, se  kterou se v Přerově oženil 19. června 1618. Svatba se nepochybně konala v době, kdy již Komenský působil ve Fulneku jako správce bratrského sboru a jeho školy, neboť všichni ženichovi svědci na tomto slavnostním obřadu byli urození fulnečtí měšťané a sousedé: Jan a Matyáš Siffové, Martin Kopejtko, Jan Czobl, Eliáš Gallus, Jan Goiš a Albrecht Seiler.

Mandalena, dcera Buriana Vizovského ze Zábřeha, který byl správcem statků Velena ze Žerotína, byla mladičkou vdovou. Její podstatně starší manžel Jiří Loubský vlastnil v Třebíči dva domy. Při volbě ženy se řídil Komenský nepochybně svou pozdější připomínkou, kterou vyslovil ve své Vševědě: „Manželka budiž vybírána s třemi P. To jest pobožná, počestná, prozíravá, a je-li možno též pěkná a peněžitá…“. Ze svatební smlouvy vyplývá, že manželé byli majetní, neboť Jan Amos si vymínil pro svou potřebu ze společného majetku 100 zlatých, všechny knihy a věci posvátné. Mandalena na straně druhé 400 zlatých, všechny šaty truhelné i choděcí a tři ložní soupravy

Ve Fulneku se jim narodil syn Daniel a za dva roky i další chlapec, jehož jméno je nám neznámé. Bohužel obě děti i jejich maminka zemřely na morovou epidemii v roce 1622, nejpravděpodobněji v Přerově a byly pochovány na tamním bratrském hřbitově v blízkosti dnešního šířavského kostela sv. Michala.

Fulnecké tříleté období bývá často badateli považováno za nejšťastnější v jeho strastiplném osobním i veřejném životě. Podporován bezpochyby zdejším pánem Janem II. Skrbenským, milovníkem vědy a umění, dokončil zde svá započatá díla z Přerova O starožitnostech Moravy (De antiquitatibus Moraviae a O rodu páně z Žerotína (De origine baronum a Žerotín). O těchto rukopisech máme informace, že jejich části byly badatelům známé ještě na počátku 19. století. Ve Fulneku napsal a v roce 1619 vydal v Olomouci spis Listové do nebe, svědčící o jeho zájmu o sociální otázku a popisující problém vztahu chudiny k bohatým souvěrcům. Pravděpodobně zde napsal Retuňk proti antikristovi a svodům jeho. Pracoval také na mapě Moravy, kterou pak v dedikaci v roce 1624 věnoval bývalému moravskému zemskému hejtmanovi Ladislavu Velenovi ze Žerotína, k tisku připravoval Manuálník, shromažďoval podklady pro Divadlo veškerenstva věcí (Theatrum universatis rerum). Dokončil tu Zprávu a naučení o kazatelství a snad i započal přípravu na napsání Didaktiky české.

Idylické období Komenského ve Fulneku plné osobní pohody i rodinného štěstí a tvůrčího poklidu bylo ukončeno bitvou na Bílé hoře 8. listopadu 1621, po níž severomoravská území započala obsazovat císařská vojska. Jeho přítel Mikuláš Drabík před vojáky utekl z  Drahotuš do Valašského Meziříčí a od 25. ledna 1621 se i s jinými souvěrci uchýlil k příteli Komenskému. Ale ani zde nebylo bezpečno a tak z Fulneku 9. května téhož roku odešel. Brzy na to ho následoval i Komenský, který někdy mezi 9.-31. květnem 1621 spolu s fulneckým pánem Janem II. Skrbenským rovněž opustili město. Skrýval se nejprve okolo hradu Vikštejna v Oderských vrších a v následujícím roce pak na žerotínských statcích na severu Moravy okolo Losin. Zde píše Přemyšlování o dokonalosti křesťanské. Dne 1. června téhož roku obsadili Fulnek Španělé. V archivních pramenech nikde nenalezneme informaci, že toto cizí vojsko zapálilo Fulnek jak praví legenda, kterou převzali za věrohodnou mnozí badatelé. Rodinu ukryl Komenský nejpravděpodobněji ke své tchýni do Přerova, který byl pod patronací Karla staršího ze Žerotína. Sám Komenský asi směřoval cestou na Nisu, kde zaujalo postavení vojsko odbojného krnovského knížete Jana Jiřího. Po několika vzájemných šarvátkách s císařskými i španělskými vojsky Fulnek i Nový Jičín byly značně zničeny. Po těchto bojích se Jan Amos do Fulneku již nevrátil. Jeho knihovna, uložená na radnici do počátku května 1623, byla částečně vyloupena španělskými žoldnéři, ale nebyla cela spálena. Na radnici se dostala nepochybně po vzájemné dohodě hospodářů sboru, nebo případně jako konfiskát. Knihy měly v 17. století velkou cenu a stávaly se nejednou výhodnou válečnou kořistí.

Podle Adolfa Turka se mohl Komenský pravděpodobně i zúčastnit v Olomouci přivítání Zimního krále-Fridricha Falckého, jehož obraz měl nepochybně ve fulnecké škole. Týž historik a archivář připouští, že asi Komenský četl manifest Ladislava Velena ze Žerotína, aby se Morava připojila k povstání

Na fulnecký sbor Jan Amos Komenský nezapomněl ani v emigraci. V Amsterdamu v roce 1661 vydal tiskem Katechismus pro mládež českou Jednoty bratrské, který pak prostřednictvím amsterdamského tiskaře Kopydlanského věnoval svým stoupencům v osmi obcích (Fulnek, Jerlochovice, Jestřabí, Kletné, Kujavy, Stachovice, Suchdol a Životice).Spolu s Kancionálem ho zdarma nechal rozdávat na Fulnecku v počtu asi 200 kusů. Bohužel pravověrní čeští bratři se zde již nenacházeli, neboť většinou odešli do poloviny 17. století do zahraničí, především do Lešna a zvláště do měst a obcí dnešního západního Slovenska. O rekatolizaci Fulnecka se postaral především člen olomouckého kapucínského kláštera P. Bonaventura z Kolína, který během dvaceti týdnů v roce 1623 kázáním plným hrozeb a osobním přesvědčováním obrátil na katolickou víru asi 130 dospělých osob, včetně městské rady. P. Bonaventura se zaměřil převážně na školní mládež, kterou si získal rozdáváním agnusků (obrázky jehněte-beránka) a růženců. Tak např. 1. května mu žáci přinesli z okolních domů tolik knih, že po zapálení hořely více než pět hodin. Spálen byl též obraz Fridricha Falckého. Když následující den P. Bonaventura prohlížel ve fulnecké radnici deponovanou knihovnu „jistého odpadlého kazatele“ – nepochybně to byla knihovna Jana Amose, zfanatizovaní školáci vtrhli na radnici a část těchto knih opět pálili tak horlivě, že si mnozí popálili nejen šaty, ale i vlasy.

Adolf Turek se domnívá, že spálena byla jen část knihovny Komenského s jeho rukopisy a výpisky, neboť ve svatební smlouvě ze září 1624 s Dorotou Cyrilovou v Brandýse nad Orlicí uvádí opět svoji knihovnu.

Není divu, že po vydání tolerančního patentu Josefem II. v roce 1781 se zde nenacházel žádný nekatolík. O Komenském se zde také v tomto období téměř nic nevědělo. Působil zde jen krátce, tři roky a věhlas ve světě získal později, především svými didaktickými spisy, kdy byl již v emigraci.

Luterské a bratrské tradice se však udržely díky nepochybně již zmíněnému ušlechtilému daru Jana Amose Komenského zvláště nedaleko Fulneku na kunínském panství a jeho okolí, které pak v první třetině 18. století se staly podnětem exulantům z Kravařska, vedené tesařemKristiánem Davidem, k založení obnovené Jednoty bratrské (Unitas Fratrum – Moravian Church – Brüdergemeinde) na panství hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa (1700-1760) v Berthelsdorfu, kde byla pro ně od roku 1727 budována nová osada Herrnhut (Ochranov) v duchu osvícensko-pietistických zásad.

Prvním biskupem obnovené Jednoty bratrské, která se rozšířila do všech světadílů se stal David Nitschmann (1696-1772) ze Suchdolu nad Odrou, kterého ordinoval v roce 1735 v Berlíně vnuk Jana Amose Komenského Daniel Arnošt Jablonský-Figulus (1660-1741), v té době dvorní kazatel pruského krále, zakladatel pruské Akademie věd a současně i senior Jednoty. Od poloviny 18. století je tato Jednota bratrská uznávána v evropských protestantských zemích jako samostatná evangelická církev, která se rozšířila nejen do Anglie, Dánska, Německa, Nizozemí, ale i do Severní Ameriky, Grónska, Jižní Ameriky, na Západoindické ostrovy aj. Tak se tak stalo, že zde vznikly osady se jménem Fulneck.

Fulneck, nacházející se ve Velké Británii, byl založený v roce 1746 a je předměstím Pudsey. Má výtečné školy pro dívky a chlapce. Další osady se jménem Fulneck jsou na Jamaice (z roku1830) a na ostrově Západní Indie Barbadosu (založený 1905). Čtvrtý Fulneck je také ve státě New York ve Spojených státech amerických.

Kategorie: Již proběhlo v roce 2009